Ilse Aichingerová V nižádném čase
Dílo Ilse Aichingerové (1921–2016) není právě pro své vyhraněné literární kvality lehce přístupné. Ve své mnohotvárnosti však čtenáři nabízí další a další úhly pohledu a postupně se mu tak otevírá. Ve sbírce V žádnou hodinu autorka shromáždila dialogy a krátké scénky, v nichž sice vystupují konkrétní osoby či mluvčí, nicméně každá věta tu prolamuje všední skutečnost. Jak už titul napovídá, jedná se v bezčasí a místo děje je proměnlivé, neurčité, logické odvíjení událostí se nekoná, nicméně výsledkem rozhodně nejsou nezávazné hrátky. Mikroskopicky precizní technikou dialogů se zde daří Ilse Aichingerové vycizelovat okamžiky, místa a charaktery a současně je znejistit a zpochybnit. Přeložila Michaela Jacobsenová.

H. J. Schädlich Kokoschkinova cesta
H. J. Schädlich (1935) vypráví příběh pětadevadesátiletého bostonského emeritního profesora botaniky Fjodora Kokoschkina, jenž podnikne v srpnu 2005, provázen svým mladším pražským přítelem Hlaváčkem, cestu do Prahy, Berlína a Petrohradu, která pro něj ovšem neznamená pouhý turistický podnik, nýbrž něco podstatnějšího: setkání s vlastní minulostí i minulostí kontinentu. V Petrohradě r. 1918 zavraždili bolševici jeho otce, ministra Kerenského vlády, a Kokoschkin s matkou uprchl do Evropy – od r. 1922 žil v Berlíně, 1933 utekl před Hitlerem do Prahy, 1934 se definitivně usadil v USA. Prahu zase navštívil až v srpnu 1968, avšak těsně před 21. srpnem se náhle rozhodl odjet do Vídně. Gravitačním středem Kokoschkinovy cesty je Rusko: jako jeho osobní zkušenost i problém, ale především, jako věčný kulturní a geopolitický problém pro Evropu a ostatní svět. V Petrohradě Kokoschkin vydrží jen dva dny, pokus o smíření s minulostí (či přítomností?) ruského světa se nezdařil. – Tyto historické události jsou proloženy pěti kapitolami z Kokoschkinovy zpáteční cesty z Evropy do USA, které prezentují s ironickým odstupem rozhovory, částečně i osudy pasažérů na obří luxusní výletní lodi. Přeložil Jiří Stromšík.

W. G. Sebald Letecká válka a literatura
Německý spisovatel W. G. Sebald (1944–2001), přednesl v roce 1997 na univerzitě v Curychu v rámci tradičních přednášek z poetiky své analyticky hluboce propracované teze o překvapivě slabé odezvě v německé poválečné literatuře na zničující spojenecké bombardování německých měst během 2. světové války. Podle jeho slov, doložených historickým materiálem, se u mnoha autorů projevila naprostá neschopnost popsat to, co sami zažili, a uchovat to pro následující generace. Sebald se netajil názorem, že německá literatura zklamala tváří v tvář těmto hrůzám, z nichž povstala poválečná Spolková republika. Kniha je doplněna esejem o pochybném postoji po válce možná neprávem uznávaného spisovatele Alfreda Andersche za vlády nacistů a jeho oportunistickém obratu politického smýšlení po válce. Přeložil Radovan Charvát.

Jan Machonin Pomalý sešit
Výběr z básní, které vznikaly v letech 2009–2023. Jan Machonin (1976) v nich zúročuje mimo jiné více něž patnáct let, které strávil v Rusku – především okamžiky spojené s hledáním nového domova, s odjezdy a návraty. Machoninova poezie je lakonická, je jí vlastní smysl pro ironii a absurditu, staví na vnitřních protikladech významů i samotného jazyka. Jednotlivé básně jsou datované a je u nich často uvedeno i místo vzniku – tvoří tedy cosi na způsob poetického deníku.

Charles Baudelaire Květy zla a jiné básně
Stěžejní dílo francouzského básníka Charlese Baudelaira (1821–1867). Tento reprezentativní výbor, anotovaný a komentovaný překladatelem Jiřím Pelánem je snahou o novou překladovou verzi Baudelairových básní v návaznosti na předchozí pokusy.

Robert Walser Noční myšlenky
Další, v pořadí již třetí výbor z krátkých próz švýcarského spisovatele Roberta Walsera (1878–1956) přináší několik desítek črt, příběhů a letmých pohledů, které si autor zaznamenával téměř denně po návratu ze svých procházek přírodou. Jeho postavy jsou rozmanitého charakteru, zachycované s typickou walserovskou ironií, jež je zastřena zdánlivou naivitou, ale vždy s pochopením. Přeložil Radovan Charvát.

Paul Celan Růže nikoho
Sbírka Růže nikoho Paula Celana (1920–1970) vznikla roku 1963 jako jedna z jeho nejdůležitějších. Její dvojjazyčné vydání umožní jak čtenářům, tak literárním badatelům přiblížit se dílu co nejtěsněji. Nový překlad Věry Koubové přináší Celanovu básnickému projevu přesnost a zároveň barevnost, jednoduchost a zároveň závažnost. Díky tomu můžeme Růži nikoho číst tak jako bychom to v češtině činili poprvé.

Joseph Mitchell Nekrolog jedné nálevny
Poslední soubor povídek Josepha Mitchella (1908–1996), amerického novináře a prozaika. Nalezneme tu povídky z konce 30. a ze 40. let. Nejvýraznější a nejrozsáhlejší je povídka Mohawkové ve vysoké oceli, pojednávající o životě Mohawků v rezervaci i mimo ni – především při práci na výškových stavbách a mostech. J. Mitchell utváří specifickou literární formu, čerpající z dokumentu a eseje, kterou dokáže čtenáře zaujmout, poučit i pobavit. Přeložila Tereza Límanová.

Christine Lavantová Kořeny hoře
Ačkoliv bývá Christine Lavantová (1915–1973) řazena do magického čtyřlístku velkých rakouských básnířek vedle Ilse Aichingerové, Ingeborg Bachmannové a Friederike Mayröckerové, není u nás nikterak známá. Její básně jsou fascinující a provokativní, přitom formálně vytříbené. Na pozadí obrazů venkovského prostředí rozehrává svůj rafinovaný osobní spor s Bohem, se ztracenou láskou, se světem, v němž trpí a strádá. Přeložila Michaela Jacobsenová.

W. G. Sebald Podle přírody
Prvotina německého spisovatele W. G. Sebalda (1944–2001) z roku 1988 se stala výchozím bodem tvorby tohoto později po celém světě uznávaného autora. Soubor tří delších textů, jenž nese podtitul Elementární báseň, líčí poetickou formou život a dílo tří různých mužů z různých epoch, Matthiase Grünewalda, mistra Isenheimského oltáře, přírodovědce Georga Wilhelma Stellera z Beringovy expedice na Aljašku, a samotného autora. Jde o další úchvatnou Sebaldovu prózu plnou poezie bez metriky a rýmu. Přeložil Radovan Charvát.

Jiří Červenka Zapomenuté básně
Sbírka Jiřího Červenky (1943–2021) je završením jeho básnické tvorby. Jiří Červenka básně, ještě před svou smrtí, sám vybral a uspořádal. Jeho veršům nechybí humor a ironie, stejně tak jako vážné zamyšlení nad smyslem života i konce lidského přebývání ve světě, úvahy nad vztahem k přírodě, k nejbližším osobám, přátelům, Bohu. Tento svazek navazuje na předchozí básnické sbírky Konec sezony (2002), Uvidět Znojmo (2008), Na obou stranách (2015, spolu s polským básníkem Karolem Maliszewským).

W. G. Sebald Domov plný úzkosti
V devíti studiích zkoumá W. G. Sebald tematický komplex domova a exilu, který je pro rakouskou literaturu 19. a 20. století tak charakteristický. Protože Sebald sám žil v cizině a pohybuje se zde ve známém terénu, odkrývají se jeho citlivému vnímání souvislosti, jejichž aktualitu dokládají v neposlední řadě neustále nově se vynořující otázka po identitě kdysi tak mocného Rakouska i časem se proměňující asimilační historie Židů. V esejích tohoto svazku hraje základní roli ztráta domova u řady rakouských literátů. Přeložil Radovan Charvát.

Josef Hrdlička Předkové kostí
Sbírka zahrnuje vybrané básně z let 2014–2020. Josef Hrdlička dokáže ve své poezii propojit mírně absurdní nadsázku s tím nejosobnějším prožitkem.

Selma Meerbaumová Sebrané květy
Selma Merbaumová se narodila v Černovicích roku 1924 do židovské rodiny a zemřela v pracovním táboře Michajlovka na Ukrajině roku 1942. Dnes je řazena k trojici vynikajících německy píšících básníků Bukoviny, vedle Rosy Ausländerové a Paula Celana. Soubor básní představuje v našem kulturním kontextu mimořádný objev. Básnický projev Selmy Merbaumové souvisí s tím, jak byla tato osmnáctiletá dívka neobyčejně sečtělá, její nadání se projevuje i v technické, metrické stránce veršů. Jsou to básně plné touhy, zároveň však skládané s vědomím blížícího se strašlivého konce. Jsou svěží, psané lehkým perem a plné nezvyklých metafor. Je to mimořádné dílo s mimořádným osudem. Dvojjazyčné česko-německé vydání. Přeložila Věra Koubová.

Josif Brodskij Rajští ptáci zpívají, a nepotřebují pružnou větev
Josif Brodskij je znám jako virtuóz klasické veršové formy, kterou modernizoval a dovedl až na hranici jejích možností. A přece je v jeho díle několik pozoruhodných básní, zcela rezignujících na klasický verš, jako by autora vlastní mistrovství chvílemi unavovalo a chtěl to zkusit úplně jinak. Není jich mnoho, necelá dvacítka, v tomto svazku zahrnutá v úplnosti. Výbor navazuje na dvě předchozí sbírky Josifa Brodského Římské elegie a Benátské strofy. Přeložila Maita Arnautová.

Joseph Mitchell Praštěnej krávou
Joseph Mitchell (1908–1996) je americký spisovatel, který se proslavil texty vydávanými ve čtyřicátých a padesátých letech v americkém literárním časopise New Yorker. Proslul především jako zakladatel literárního žánru feature story – žánr spojující žurnalismus a beletrii. Tento již čtvrtý svazek Mitchellových povídek, vydaných nakladatelstvím Opus, zahrnuje mimo jiné i dvě rozsáhlejší povídky mapující osudy, a způsob života a obživy romské populace v New Yorku. Přeložila Tereza Límanová.

A. T. Ellisová Smích bez příčiny
Alice Thomas Ellisová (1932–2005) je autorkou třinácti novel. Ve Smíchu bez příčiny spojuje nejlepší tradici britské konverzační komedie se schopností rozeznít ticho mezi slovy a mimo ně. Její romány, často inspirované velšským prostředím i tragickými událostmi v osobním životě se vyznačují především vysokou stylistickou úrovní, která jí (a následně čtenáři) umožňuje nahlížet každodennost z neobvyklých perspektiv. Přeložil Martin Pokorný.

W. G. Sebald Campo Santo
Ústředními texty posmrtně vydané knihy Campo Santo W. G. Sebalda (1944–2001) jsou čtyři fragmenty z připravované obsáhlé, ale už pak nikdy nevydané prózy o Korsice. Na tyto fragmenty navazují Sebaldovy literární eseje, jež jsou dokladem velkých autorových náklonností, od Kafky až k Nabokovovi. Důležité impulzy ovšem Sebald bral i ze současné literární tvorby a umění, např. od Jeana Améryho, Petera Weisse a Wolfganga Hildesheimera. Opět se vrací ke svým věčným tématům neodčinitelné zkázy a pustošení, jež u něho vzbuzují pocity zármutku a lítosti nad historií. Kniha Campo Santo je vzpomínkou na velkého vypravěče. Přeložil Radovan Charvát.

Hugo von Hofmannsthal Kdokoli
Proslulá skladba spisovatele Huga von Hofmannsthal (1874–1929) z počátku 20. století odkazuje daleko hlouběji do minulosti: je v ní zpracován anglický Everyman, moralita z patnáctého století. Středověký námět oděl rakouský básník po pěti stech letech do jazyka zbarveného starodávnou němčinou. Původní anglický moralistní dialog umírajícího s postavami Smrti, Boha, Dobrých skutků, Náboženství, Vědění atd. přetvořil v divácky přitažlivé drama o rozhazovačném muži. Monolog personifikovaného Mamonu, dialogy boháčů i chudáků velmi současně probírají neřesti našeho moderního světa. A hra představuje i hluboké zamyšlení nad prožitkem smrti. Její hluboký i temný humor zlákal ke zpracování i hudebníky. Již v roce 1916 k ní napsal scénickou hudbu Jean Sibelius, šest monologů zpracoval i významný švýcarský skladatel Frank Martin. Hra každoročně zahajuje slavný salcburský festival v Rakousku, v Německu bývá hrána v berlínském dómu. Její věhlas ji ve třicátých letech přivedl i na česká jeviště. Přeložila Věra Koubová.

Ingeborg Bachmannová Případ Franza
Nakladatelství Opus pokračuje v systematickém vydávání díla Ingeborg Bachmannové překladem jejího nedokončeného románu Případ Franza. I v tomto románu zpracovává I. Bachmannová autobiografické momenty a „problémové konstanty“ svého života (zúročila zde kupř. zážitky ze své cesty do Egypta a Súdánu v r. 1964, kdy se léčila z těžké životní krize). Z osobní zkušenosti se snaží vyvodit obecnější platnost, obecnější výpověď o společnosti, proto onen „případ“ v titulu. Pro I. Bachmannovou snad více než pro jiného autora platí, že pokud je něco nevyslovitelné, má se právě umělec, spisovatel, pokoušet toto nevyslovitelné nějakým způsobem zformulovat, ztvárnit, vyslovit. Přeložila Michaela Jacobsenová.

Robert Walser Loupežník
Po románech Jakob von Gunten, Sourozenci Tannerovi a Pomocník z počátku 20. století napsal Robert Walser (1878–1956) ještě dva romány, jejichž rukopisy jsou dnes nezvěstné, a konečně v roce 1925 svůj poslední román Loupežník, v němž ze sebe při vzpomínce na Schillerovy Loupežníky a jejich uvedení kolem roku 1895 v Bielu, které ho jako mladíka nadchlo, udělal jakéhosi divocha a loupežníka, neboť tak na sebe i celý život pohlížel. Loupežníkem se uzavře edice Walserových románů v nakladatelství Opus, neboť již žádný další jeho román není znám. Přeložil Radovan Charvát.

Joseph Mitchell Starý pan Flood
Joseph Mitchell (1908–1996) je významný americký spisovatel, který se proslavil texty vydávanými ve čtyřicátých a padesátých letech v prestižním americkém literárním časopise New Yorker. Proslul především jako zakladatel literárního žánru feature story. Předkládaný svazek navazuje na předchozí vydání Mitchellových povídek Nahoře ve starém Hotelu (2015) a Tajemství Joe Goulda (2017) v nakladatelství Opus a zahrnuje obsáhlejší soubor Old Mr. Flood sestávající ze tří povídek a ještě tři další povídky z oddílu The Bottom of The Harbor. Přeložila Kateřina Hilská.

Kazimierz Orłoś Děvče ze zápraží
Předností zmíněného výboru je, že je uspořádán tak, aby českému čtenáři co nejvíce přiblížil onu „temnou minulost“ novodobých polských dějin, ne nepodobnou osudu obyvatel Sudet. Ideová stránka rozhodně nesnižuje literární úroveň próz K. Orłosia (nar.1935), ale naopak umocňuje její působivost. Na pozadí překrásné mazurské krajiny lesů a jezer se odehrávají dramatické osudy původních i nově příchozích obyvatel. Působivý je rovněž autorův barvitý, poetický a v tom nejlepším slova smyslu klasický styl. Přeložil Jiří Červenka.

Hlas tebou stvořený
Ukázka z tvorby tří španělských básníků řazených k tzv. generaci 27, která patří k nejvýznamnějším proudům španělského literárního světa před vypuknutím španělské občanské války. Básně Manuela Altolaguirra, Pedra Salinase a Gerarda Diega přeložil Vít Pokorný.

Arno Schmidt Kamenné srdce
V románě Kamenné srdce vystupuje „vzdělaný zaháleč“ Walter Eggers, kterému se sice líbí paní domácí s plně vyvinutým poprsím, takže s ní spí, ale jen proto, aby z ní vydobyl vzácné zděděné knihy. Vůči jiným lidem vystupuje čistě s myšlenkou na vlastní prospěch, citový vztah má pouze ke sto let starým knihám. Eggers je náruživý sběratel čísel, dat, faktů a dokumentů stejně jako Arno Schmidt. Kniha je osmým svazkem ve Schmidtově jedinečné řadě (Leviatan, Cesty do Weilaghiri, Ze života fauna, Brandovo blato, Jezerní krajina s Pocahontas, Větrné mlýny, Republika učenců). Na všech knihách se překladatelsky spolupodílí Michaela Jacobsenová a Radovan Charvát.

Claude Simon Flanderská cesta
Claude Simon (1913–2005), nositel Nobelovy ceny za literaturu, je řazen do osobitého, i když značně rozrůzněného hnutí tzv. „nového románu“. V naší literatuře (původní i překladové) Simonovo dílo v podstatě nemá obdoby. Český čtenář se s ním doposud mohl seznámit díky dvěma publikovaným překladům – Vítr (1980) a Příběh (1985). Tato kniha předkládá česky doposud nevydaný román Flanderská cesta, neboť právě ten představuje jedno z klíčových děl Simonovy tvorby. Přeložil Jan Dvořák.

Ingeborg Bachmannová Zatmění země
Po velkém výboru poezie Čára života (2016) a 2. přepracovaném vydání románu Malina, nabízíme překlady rozhlasových her Obchod se sny (1952), Cikády (1955) a Dobrý Bůh z Manhattanu (1958). Všechny tři hry se nějakým způsobem dotýkají oné „problémové konstanty“, která je v díle I. Bachmannové nepřehlédnutelná. Poetickým, nikoli však přepoetizovaným jazykem a umnou kompozicí se obkružují základní otázky lidské i umělecké izolovanosti, křehkosti naší existence, osamělosti toho, kdo miluje, nemožnosti trvale naplnit absolutní požadavky lásky. Přeložila Michaela Jacobsenová.

Ludwig Hohl Zápisky IX–XII
Švýcarského spisovatele Ludwiga Hohla (1904–1980) lze přiřadit k Robertu Walserovi i Arno Schmidtovi, je to stejný solitér a „enfant terrible“ švýcarské německy psané literatury. Žil a pracoval přes dvacet let v materiální nouzi a sociální izolaci. Hohlovy texty Zápisky aneb O neunáhleném smíření, napsané v letech 1934–1936 jsou jeho nejhlubším a také nejuznávanějším dílem. Jsou psány literárně filozofickou formou a překračují žánry traktátů, krátkých próz a básní, zdaleka nejsou svou povahou pouhými aforismy, nýbrž je lze číst jako partituru díla uzavřené struktury. Tento svazek uzavírá třídílné vydání autorových Zápisků z 30. let, jedinečné dílo v prvním překladu do češtiny. Přeložil Radovan Charvát.

Arno Schmidt Republika učenců
„Krátkým“ románem Republika učenců z roku 1957 pokračuje nakladatelství Opus ve vydávání děl jednoho z nejpodivuhodnějších solitérů německé literatury Arno Schmidta (1914–1979). Pro čtenáře, kteří jeho tvorbu sledují, bude tento román nesporným překvapením, pro ty, kdož ho ještě nečetli, fascinujícím úvodem do jeho osobitého světa. Přeložila Michaela Jacobsenová.

Joseph Mitchell Tajemství Joe Goulda
Americký novinář Joseph Mitchell (1908–1996) se proslavil především svými specifickými reportážemi, které vycházely v polovině minulého století v americkém časopise New Yorker. Oba zde uvedené texty Profesor Racek (1942) a Tajemství Joe Goulda (1964) jsou spojené toutéž postavou: bohémským pábitelem Joe Gouldem, bezdomovcem. Celý život píše „nejdelší knihu na světě“, kterou nazývá Orální historií. Tyto Mitchellovy texty jsou působivým záznamem jednoho tragického lidského osudu a zároveň výjimečným dokladem o Mitchellově literárně žurnalistické metodě. Přeložila Tereza Límanová.

Ingeborg Bachmannová Malina
Románem Malina (1971) vrcholí dílo nejpozoruhodnější rakouské autorky 20. století, předčasně zesnulé Ingeborg Bachmannové (1926–1973). Je to její jediný dokončený román a představuje cosi jako ouverturu k rozsáhlému prozaickému cyklu Způsoby smrti. Tento mnohovrstevnatý, mistrně komponovaný příběh přerůstá v obsažnější výpověď o světě, hlubokou a promyšlenou, o ztrátách a nálezech, ale také o zkušenostech, které tato jedinečná autorka během svého dramatického života učinila, a o naději, které nikdy nepozbyla. Přeložila Michaela Jacobsenová.

Arno Schmidt Větrné mlýny
Po řadě vydaných próz z 50. a 60. let, které měly Arno Schmidta (1914–1979) představit českému čtenáři již v poněkud vyzrálejší podobě, přicházejí další texty z počátku 60. let, v nichž jsou patrné typické stylistické zvláštnosti a autorův osobitý přístup k jazyku. V kratších rozmarných textech plných nápadů Schmidt bohatě využívá rozmanitých gagů, triků, vtipu a slovních hříček doprovázených jeho neodmyslitelným sarkasmem. Přeložil Radovan Charvát.

Ludwig Hohl Zápisky V–VIII
Druhý díl Zápisků švýcarského spisovatele Ludwiga Hohla (1904–1980) zachycuje další témata, jimiž se autor počátkem 30. let zabýval: uměním v širším měřítku a zejména otázkou psaní a úlohou spisovatele vůbec, přičemž se věnoval i bezduchým a bezmyšlenkovitým projevům obecného publika. Přeložil Radovan Charvát.

Zbigniew Herbert Labyrint u moře
Labyrint u moře (2000), třetí kniha esejů polského básníka a spisovatele Zbigniewa Herberta (1924–1998), se po výpravě k prvním dokladům evropského malířství v jeskyni Lascaux a za italskou renesancí v knize Barbar v zahradě (1962, česky 2010) a za nizozemským barokním malířstvím v knize Zátiší s udidlem (1993, česky 2012) vydává k samým kořenům evropského umění a vzdělanosti, na ostrovní i pevninské Řecko, do Itálie tajemných Etrusků a až na sám konec Římské říše, do Británie. Přeložil Jan Linka.

Ingeborg Bachmannová Čára života
Tento výbor z lyriky se snaží představit v úplnosti umělecké směřování rakouské básnířky I. Bachmannové (1926–1973). Kromě veršů z mládí, obou básnických sbírek Odročený čas (1953) a Vzývání Velkého Medvěda (1956) zahrnuje i nedávno vydané básně z pozůstalosti. Jsou to verše vášnivé, neústupné a leckdy nemilosrdné. Ve šťastných chvílích se doberou klasické krásy. V těžkých časech dopadnou až na dno. Ale zase se – po kolikáté už! – vzchopí k novému nadechnutí. Přeložila Michaela Jacobsenová.

Tomáš Fürstenzeller Objektiv
Básnická prvotina Tomáše Fürstenzellera (nar. 1970) Objektiv přináší do české poezie hlas, který je zcela ojedinělý. Ať už je to přísně rýmová formální vazba verše, civilní, tlumený tón, jemný, nevtíravě ironicky laděný humor, přímočará lyrická naléhavost, působivý vizuální minimalismus, inklinace k přesně vykroužené epické zkratce. Milostné básně a křehké výjevy z rodinného života vystřídají v druhé části knihy znepokojivě konkrétní obrazy odcizení a osamělosti uprostřed nikdy neutuchajícího šumu evropské metropole.

Ludwig Hohl Zápisky I–IV
Švýcarského spisovatele Ludwiga Hohla (1904–1980) lze přiřadit k Robertu Walserovi i Arno Schmidtovi, je to stejný solitér a „enfant terrible“ švýcarské německy psané literatury. Žil a pracoval přes dvacet let v materiální nouzi a sociální izolaci. Hohlovy texty Zápisky aneb O neunáhleném smíření, napsané v letech 1934–1936 jsou jeho nejhlubším a také nejuznávanějším dílem, vyznačující se místy až radikálním modernismem. Jsou psány literárně filozofickou formou a překračují žánry traktátů, krátkých próz a básní, zdaleka nejsou svou povahou pouhými aforismy, nýbrž je lze číst jako partituru díla uzavřené struktury. Přeložil Radovan Charvát.

Hvězda v noci, duha ve dne (Gabriello Chiabrera, Jean-Baptiste Chassignet, George Herbert, Paul Fleming)
Kniha sestává ze čtyř dílčích antologií z děl čtyř výrazných básnických osobností evropského baroka. Tyto čtyři osobnosti tak vytvářejí pozoruhodný oblouk od senzuální poezie italské k metafyzické meditaci básníků ze severu. Většina veršů je do češtiny přeložena poprvé. Každý z básníků je zastoupen zhruba deseti (integrálně přeloženými) skladbami a uveden bio-bibliografickým medailonem. Připravil a přeložil Jiří Pelán.

Arno Schmidt Jezerní krajina s Pocahontas
Kratší román německého spisovatele Arno Schmidta (1914–1979) líčí ve stylu „fotografického alba“ erotický prožitek ich-vypravěče během krátké dovolené u jezera Dümmer v Dolním Sasku. Próza Jezerní krajina s Pocahontas je doplněna třemi kratšími povídkami z let 1957–1959 Školní výlet, Bubeník u cara a Druhý měsíc a růžové oči, které jsou typickými ukázkami Schmidtovy nápaditosti a schopnosti jazykem plným nečekaných a poetických asociací přesně vypozorovat a popisovat realitu. Přeložil Radovan Charvát.

Joseph Mitchell Nahoře ve starém hotelu
Joseph Mitchell (1908–1996) je významný americký spisovatel, který se nejvíce proslavil texty vydávanými ve čtyřicátých a padesátých letech v prestižním americkém literárním časopise New Yorker. Proslul především jako zakladatel literárního žánru „feature story“. Jeho texty se zabývají zapomenutými a přehlíženými místy v New Yorku. Mitchell nejen mytologizuje město s jeho typickými postavičkami z okraje a odkrývá jeho ducha podle dickensovské tradice, ale objevuje především nový způsob, jak postavy popsat. Kniha obsahuje šest vybraných textů. Přeložila Tereza Límanová.

J. Červenka / K. Maliszewski Na obou stranách
Básně českého básníka Jiřího Červenky přeložil do polštiny Karol Maliszewski, básně Karola Maliszewského z polštiny do češtiny přeložil Jiří Červenka. Kniha Na obou stranách je zprávou o ojediněle intenzivní a nanejvýš přirozené spolupráci obou básníků.

Josef Hrdlička Kočka v ohni
Po básnické sbírce Loďstvo vyplouvá z temnot (2010) a knize esejí Uvnitř světa (2012) vychází druhá sbírka básní Josefa Hrdličky Kočka v ohni. Sbírka, jejíž texty jsou pozoruhodně propojeny, tvoří celistvou skladbu. Subtilnost obrazů a nápovědí doplňuje jemná hra s jazykem, jehož obraty se tu stávají formou tázání po hledaných „pravdách“.

Arno Schmidt Brandovo blato
Krátký román Brandovo blato z roku 1951 úzce souvisí s dalším „krátkým“ románem Ze života fauna (1953), který v českém překladu vyšel minulý rok, a také s prózou Černá zrcadla (1951) obsaženou v českém souboru raných Schmidtových próz Leviatan (Opus 2011). Tyto tři uvedené texty, zachycují jak válečná německá apokalypsa a její poválečné dozvuky nadobro poznamenaly život jedince i celé společnosti, a manifestují autorův pesimistický názor na vývoj lidského společenství. Text má deníkový charakter, kompozice je ovšem složitější: kříží se tu časové roviny a proplétají autobiografické prvky ze života de la Mote-Fouquého i Arno Schmidta. Přeložila Michaela Jacobsenová.

Carl Seelig Putování s Robertem Walserem
Curyšský nakladatel a novinář Carl Seelig v posledních letech pobytu R. Walsera v léčebném ústavu spisovatele pravidelně navštěvoval a finančně podporoval. Za společných vycházek po okolí zaznamenával rozhovory, které spolu vedli. Stále důvěrnější přátelství mezi oběma muži přimělo nakonec C. Seeliga, aby svoje jedinečné a mistrně zpracované záznamy uchoval. Patří k nejcennějším textům o autorovi z doby, kdy již sám nic nepsal a s okolním světem přerušil téměř veškeré styky a svědčí o tom, že spisovateli v jeho pozdních letech neubylo nic z jasného kritického rozumu a jemné ironie, naopak s pocitem zadostiučinění často glosuje marnost a nerozumnost vnějšího světa. Přeložil Radovan Charvát.

Jaufres Rudel Vzdálená láska
Jaufres Rudel de Blaia je jedním z nejproslulejších okcitánských trobadorů. O jeho životě víme málo. Byl šlechtic – pocházel z rodu pánů z Blaye, lokality poblíž Bordeaux – a v roce 1147 odešel spolu s limousinskými barony na druhou křížovou výpravu, vedenou Ludvíkem VII. Tvořil v letech 1130–70. Zachovalo se od něho 6 básní, z toho 4 s nápěvem. Útlý Rudelův zpěvník je v tomto svazku přetlumočen v plném rozsahu. Překlady jsou uvedeny studií o trobadorské poezii, zrcadlově konfrontovány s originálním zněním Rudelových canson a doprovozeny interpretačním komentářem. Knihu připravil Jiří Pelán.

Arno Schmidt Ze života fauna
Krátký román z roku 1953, který se zabývá německým měšťáctvem v době národního socialismu. Děj zabírá údobí válečných let 1939–1944 a je rozčleněn na tři části: únor 1939, květen/srpen 1939 a srpen/září 1944. „Faun“ je Schmidtovo mistrovské dílo, v němž plně rozehrává celý svůj autorský rejstřík: osobní naléhavost výpovědi, vyhraněný životní postoj, předurčený jednak osobními dispozicemi, jednak určujícími válečnými zážitky, dějinný pesimismus, kdy pro lidstvo, v jeho očích nenávratně směřující ke zkáze, vidí jedinou možnou záchranu díky umění a kultuře vzdělanosti. To vše je podáváno s jazykovou bravurou a novátorstvím, které nemá obdoby – přitom není samoúčelné. Román je zdařilé tvůrčí gesto, jímž Arno Schmidt skvělými jazykovými prostředky vytváří jedinečný portrét doby i jednotlivce. Přeložila Michaela Jacobsenová.

Josif Brodskij Benátské strofy
Další dvojjazyčné vydání (po Římských elegiích v r. 2004) veršů J. Brodského, nositele Nobelovy ceny z r. 1987. Benátské strofy, malý cyklus básní z roku 1982, patří do vrcholného autorova tvůrčího období. Po nuceném opuštění Ruska se usadil v New Yorku, přednášel na univerzitě o literatuře a zimní prázdniny mezi dvěma semestry trávil pravidelně v Benátkách; připomínaly mu v tomto chladném ročním období jiné město na vodě, jeho rodný Leningrad (Petrohrad), ale ve starobylejší podobě, hluboko zakořeněné v historii, kultuře i mytologii a zároveň otevřené celému světu. Benátky ho fascinovaly jako magické, nostalgické, mnohoznačné místo, kde je možné všechno. Přeložila Maita Arnautová.

Arno Schmidt Cesty do Weilaghiri
Triptych Cesty do Weilaghiri obsahuje tři rané Schmidtovy prózy Entymesis, Gadir a Alexandr, které se všechny odehrávají v antické době. Schmidt se v nich ve smyšlených příbězích pokouší o kritický pohled na události, které mohou být zkresleny dobovými historiky a nezřídka podléhají tehdejší propagandě nebo pochlebování mocným. Překlad Michaela Jacobsenová a Radovan Charvát.

Josef Hrdlička Uvnitř světa
Eseje této knihy vycházejí z teze, že přirozeným životním postojem člověka je osamělá chůze v krajině. To je zjevně problematický předpoklad a má své kulturněhistorické i estetické pozadí a v mnoha ohledech neodpovídá skutečnosti. Ale životní postoj není jen tělesná přijatá pozice, nýbrž také idea, ideál, pracovní teze, metoda, způsob, jak čelit tomu, co se vnucuje. A především způsob čtení světa. Kontinuita chůze, jež může být fyzickou analogií kontinuity duševního života, otevírá způsob pohledu na věci a ukazuje některé jejich stránky, které běžně zůstanou v pozadí.Významnou složkou tohoto přístupu je básnická řeč, která historicky byla spojena s fyzickým pohybem (tanec, rituál) a přinejmenším v romantice se stala také výrazem osamělého chodce. Jednotlivé kapitoly knihy se věnují těmto tématům: tradiční živly, noc, hora, les, tvář, svět, hlas, básnická řeč.

Zbigniew Herbert Zátiší s udidlem
Svazek Zátiší s uzdou patří do volné trilogie próz z cest, v nichž však autor není jen pouhým cestovatelem a pozorovatelem; plnou měrou to platí právě pro soubor esejů Zátiší s uzdou, který vyšel v r. 1993 a je věnován zlatému období holandské kultury. Titul knihy je totožný s názvem obrazu Johannese Torrentiuse z r. 1614. Autor se nesoustřeďuje na velké holandské mistry a jejich díla, fascinuje ho téměř neznámý malíř, jehož jediným dochovaným dílem je právě titulní obraz. Poznáváme i další malíře, v popředí zájmu jsou však stále lidé, nejen další malíři, ale i ti, ti kteří obrazy kupovali, a další pozoruhodnosti. Herbertovské popisy a líčení jsou bohaté, senzitivní a útočí na čtenářovu fantazii. Přeložil Jan Linka.

Petr Halmay Ledolam
Jako groteskní přízrak / se kymácejí větve / na konci ulice./ Zvedá se vítr – / a větve vyluzují krátké, ostré zvuky…“ Po sedmi letech nová sbírka básníka Petra Halmaye (nar. 1958). Knihu, ve které autor dospěl k oproštěnějšímu, syrovějšímu výrazu, než je tomu v předešlých souborech, charakterizuje pomalé, melancholické tempo, hloubka až fotograficky podmanivé obraznosti a zatím nejvyhroceněji formulovaná skepse ke vtíravým modalitám současného světa.

Arno Schmidt Leviatan
První české vydání próz autora, který nemá v německé literatuře 20. století obdoby. Nesmlouvavé vyrovnání s nacismem a všemi chatrnými ideologiemi, přesun milionů přesídlenců z východu, milostný příběh, svět pět let po nukleární katastrofě, kterou, jak se zdá, přežil jediný člověk. Nelítostná ironie a humor, styl, který se nepodobá vůbec ničemu. Překlad Michaela Jacobsenová a Radovan Charvát.

Vona Groarke Spindrift
Sedmý svazek edice anglofonní poezie EAP. Úplný překlad zatím poslední sbírky jedné z nejvýraznějších irských básnířek dneška (nar. 1964). Hořké básně převážně o lásce. Ať už je jejich dějištěm západní pobřeží Irska, americký univerzitní campus nebo pokoj autorčina manchesterského bytu, propojuje tyto verše světelnost a mrazivá pronikavost mořské tříště z titulní skladby sbírky. Přeložila Daniela Theinová.

Štěpán Nosek Na svobodě
Básně z polobdělé jízdy nočním lesem, z mrazem ustrnulého apelplacu, ze spojovací haly smíchovského bytu, z irského předměstí, z provincie, z redakční porady literárního časopisu…Elegie za světem, který snad nikdy ani trochu nebyl. Druhá sbírka básníka z okruhu revue Souvislosti a překladatele současné irské poezie. Básně z let 2003–11.

Robert Pinget Passacaglia
Je vyprávění příběhu otázkou rytmu, melodie, kadence řeči, intonace hlasu? Kolika očima lze uvidět mrtvého muže na hnojišti? Existuje nějaký spolehlivý vypravěč? Experimentální próza Roberta Pingeta (1919–1997), poněkud netypického představitele francouzského nového románu, z roku 1969 inspirovaná původně barokním variačním hudebním útvarem. Přeložil Jiří Reynek.

Josef Hrdlička Loďstvo vyplouvá z temnot
Preciznost, lyričnost a inteligence, s kterými Josef Hrdlička píše o světě kolem sebe, jsou výjimečné. Používá k tomu různé literární formy: od fabliaux přes zdánlivé deníkové zápisy, až po lyrické básně v klasickém stylu.

Robert Walser Procházka
Jeden z nejkrásnějších Walserových textů, povídka Der Spaziergang, byla poprvé otištěna roku 1917. Walser v něm s ironií a téměř nepostižitelným smutkem, využívaje nejjemnějších odstínů jazyka, popisuje nezáviděníhodný, přitom však s ničím nesrovnatelný a nezaměnitelný úděl umělce, a nestěžuje si: v té době mu není ještě čtyřicet a netuší, jak rychle mu budou ubývat síly. Pro něho tak charakteristická nechuť podrobovat se tlakům moderní, dravě nastupující doby je už zřejmě patrná. V srpnu 1914 začala první světová válka a svět se od základů změnil. Walserova tvorba bielského období se zdá být někdy obtížně přijatelná, jako by se odvracela od světských událostí, vzdálena své době, se silným příklonem k idyle a blouznění o kráse, někdy přecházející až v manýru a hraničící s banalitou. Přesto vykazuje zřejmé stopy experimentu a (někdy riskantního?) pokusu o odklon od románu 19. století. Autor v té době hledá literární ostrov ticha, kam by se mohl uchýlit. Jeho realismus je rafinovaný a zatímco konstituuje skutečnost, pokouší se ji okamžitě destabilizovat přemírou atributů a nespoutanou exaltací. K tomu nutno přičíst neúnavnou ironii, která jako by předcházela katastrofě. Subtilní Walserova próza druhého bielského období dává tušit, kolika převleky se autorovo já vystrojovalo, než dalo nahlédnout do svého nitra. Přeložil Radovan Charvát.

Jean Follain Podívaná světa
Jean Follain (1903–1971) vydal své první sbírky v r. 1933, tedy ve vrcholné době surrealismu, přesto jeho poezie nemá se surrealismem mnoho společného, nejvýš ji lze označit za jeho poučenou a ironickou antitezi. Follain se obrací k všednímu světu věcí a lidí, většinou vesnickému nebo maloměstskému a bývá řazen do blízkosti básníků jako Francis Ponge nebo Eugène Guillevic. Ve svých básních J. Follain často zdánlivě prostě líčí všední či takřka bezvýznamné scény a také je nijak neinterpretuje. Typická nostalgie jeho poezie vyplývá z nenápadné konfrontace času lidí a času věcí. Jako by věci byly mnohem trvalejší než pomíjivé skutky i životy lidí, a zároveň právě proto poutaly člověka ke světu. Soubor v překladu Jana Vladislava vychází částečně ze starších Vladislavových převodů, vydaných časopisecky koncem 60. let. Pro toto vydání Jan Vladislav starší české překlady zrevidoval a doplnil o další básně. Jde mimochodem o jednu z posledních knih, jejichž přípravě se Jan Vladislav věnoval.

Zbigniew Herbert Barbar v zahradě
Irský nositel Nobelovy ceny za literaturu a obdivovatel Herbertovy tvorby Seamus Heaney charakterizoval Barbara v zahradě jako „pouť po posvátných místech“ evropské kultury, v níž se však okamžiky úžasu „barbara“ ze světa za železnou oponou mísí se stále přítomným vědomím „vypálené zóny“, kterou v samém centru této „zahrady“ zanechalo 20. století. Barbar v zahradě je sbírka esejů, které představují jakýsi „cestovní deník“ básníka putujícího po místech a textech středomořské Evropy, především jižní Francie a Itálie. Trubadúři, albigenští, autoři italské renesance, anonymní malíři z Lascaux a mistři Trecenta se stávají součástmi mozaiky utkané jak z konkrétních zážitků a smyslových vjemů, tak z meditací nad podstatou umění, nad dědictvím, které nám zanechaly „velké stíny“ dávných autorů a nad vztahem mezi literaturou a dějinami. Přeložil Josef Mlejnek.

Justin Quinn Vlny a stromy
Překlad nejnovější, čtvrté sbírky irského básníka mladší generace. Básník a literární kritik Justin Quinn (1968) od roku 1994 žije a pracuje v Praze, kde vyučuje angloamerickou literaturu na univerzitě a překládá českou poezii (Petr Borkovec, Ivan Blatný, J. H. Krchovský). Jeho soustředěná, formálně náročná a k detailu citlivá poezie do sebe zcela samozřejmě absorbuje jak anglickou literární tradici, tak reálie autorova českého domova. Přeložil Tomáš Fürstenzeller.

Igino Ugo Tarchetti Fantastické povídky
Ve stopách svého mistra, E. T. A. Hoffmana, vypráví Tarchetti uhrančivé příběhy, v nichž se realita bipolárně rozpadá. Jeho postavy se setkávají se svými dvojníky, mrtví zasahují do života živých, části původně jednotných celků se rozžívají samostatným životem (jako například amputovaná končetina v povídce Historie jedné nohy), upoutávají na sebe pozornost a probouzejí ve vědomí protagonistů patologické monománie. Tento zájem o fantastické motivy jako nástroje průzkumu skrytých vrstev lidského vědomí činí z Tarchettiho jednoho z raných představitelů evropského modernismu. Přeložil Jiří Pelán.

Robert Walser Večerní čtení
Druhá část výboru krátkých próz Roberta Walsera (1878–1956) navazuje na první část (která vyšla v roce 2008 pod názvem Život básníka) a představuje autorovy texty z let 1921–1933, tedy z bernského období a z pozdější doby, kdy už pobýval na klinice ve Waldau. Jeho texty se zdají být hned miniaturou nebo glosou, hned výstižnou črtou nebo krátkou povídkou, informují, popisují a vysvětlují, prostupuje jimi autorova fantazie a vystupují v nich pohádkové bytosti, některé se blíží básním, jiné traktátům. Mnohé z Walserových textů patří k tomu nejlepšímu, co v tomto žánru kdy vzniklo. Přeložil Radovan Charvát.

Zsusza Takácsová Zakázaný jazyk
Výbor básní nazvaný Zakázaný jazyk přináší průřez zralým tvůrčím obdobím této „žijící klasičky“, tvorbou, již kritici někdy označují za autorčino „druhé životní dílo“. Jde o poezii iniciovanou devátou básnířčinou sbírkou Utószó (Doslov, 1996), reflektující problematiku křehkosti lidské existence, a pokračující sbírkami A bűnök számbavétele (Evidence hříchů, 1998) a Üdvözlégy, utazás! (Buď pozdravena, cesto!, 2004). Výbor zahrnuje rovněž některé novější, knižně dosud nepublikované básně. Struktura svazku se snaží sledovat způsob komponování básní do volných cyklů, jaký je příznačný pro sbírky, z nichž čerpá. Obsahuje také stěžejní autorčino žánrové „dvojče“: báseň Dnes zemřela mi matka provázenou esejem Báseň svlečená ze šatů, v němž je vznik básně reflektován. Přeložila Lucie Szymanowská.

Anna Pravdová Zastihla je noc
Čeští výtvarní umělci ve Francii/1938–1945
Francie byla od poloviny devatenáctého století až do konce třicátých let století dvacátého vyhledávaným cílem českých výtvarných umělců. Jezdili tam za známými mistry, přitahovala je kosmopolitní atmosféra pařížské školy. Snem každého z nich bylo se v Paříži prosadit, uspořádat výstavu, získat uznání pařížské kritiky. S historickým vývojem se povaha česko-francouzských vztahů měnila: za jejich zlatý věk je považováno období mezi dvěma světovými válkami, za jejich dočasný konec pak podpis mnichovské dohody. A právě jí začíná tato studie, jejímž smyslem je prozkoumat společenské a umělecké souvislosti pobytu českých výtvarných umělců ve Francii od osudného podpisu 29. září 1938 do konce druhé světové války.
Cílem této obrazové publikace je na základě archivních dokumentů vytvořit co možná nejucelenější mozaiku poskládanou z často velmi spletitých osudů umělců, kteří prošli za války Francií. Byla jich celá řada, naše práce se věnuje především těm, kteří byli nějakým způsobem, ať už dobrovolně či nikoliv, přímo účastni na jejím tehdejším dění, zejména Kurtu Grögerovi, Editě Hirschové, Adolfu Hoffmeisterovi, Jiřímu Karsovi, Rudolfu Kunderovi, Františku Kupkovi, Fedoru Loevensteinovi, Františku Matouškovi, Antonínu Pelcovi, Rudolfu Pollakovi, Zdeňku Přibylovi, Josefu Šímovi, Imro Weiner-Kráľovi.

Durs Grünbein Lekce lební báze
Rozsáhlý výbor básní ze šesti sbírek, publikovaných v Německu v letech 1988–2002. V chronologicky řazených oddílech tak lze sledovat důležité linie vývoje Grünbeinovy poetiky po formální i motivické stránce; od raných impresí ze „šedé zóny“ před pádem berlínské zdi, přes titulní báseň, kde se klíčově prolíná obraz pomíjivosti, těla, kostí a hlavně mozku, jenž hraje centrální roli v Grünbeinově pojetí člověka a lidské kultury, až k archaickým dějinám. Přeložila Wanda Heinrichová.

Wallace Stevens Učenec jediné svíce
Reprezentativní výbor z básní jednoho z nejdůležitějších amerických básníků 20. století. Jeho básně byly zatím českému čtenáři známy ze skromných ukázek v antologiích a odeonského výboru Jana Zábrany Muž s modrou kytarou vydaného na počátku sedmdesátých let. Výbor a překlad Daniela Soukupa poprvé představuje tohoto básníka v celé šíři jeho díla, jeho klíčových témat a motivů. Kniha je doprovozena doslovem-interpretací překladatele, jakýmsi „úvodem do čtení“ tohoto podivuhodného básníka, který měl zásadní vliv na poezii jeho následovníků a jehož poezie představuje kontinent, který pro český literární kontext v úplnosti a důsažnosti odhaluje až tato kniha. Přeložil Daniel Soukup.

Robert Walser Život básníka
První část výboru z krátkých próz švýcarského spisovatele Roberta Walsera (1878–1956), od něhož vyšly v Opusu tři romány Sourozenci Tannerovi (2007), Pomocník (2006) a Jakob von Gunten (2005), zachycuje texty vzniklé v rozmezí let 1899–1920, kdy Walser napsal kromě zmíněných románů, řady básní a dramoletů také stovky krátkých próz, jež zachycují život v jeho nejživější podobě: jsou to krátké příběhy, črty a úvahy o lidech na pozadí každodennosti, půvabné odrazy autorova vnímání světa a zejména přírody. Robert Walser psal tyto prózy na počátku 20. století pro řadu časopisů a novin po celé Evropě, od Curychu a Berlína přes Vídeň až po Prahu. Přeložil Radovan Charvát.

Petr Halmay Země nikoho
Autorský výbor z prvních tří, dnes už nedostupných knih českého básníka střední generace: sbírek Strašná záře (1991), Bytost (1994) a knihy próz a básní Hluk (1997). Po sbírce Koncová světla, za niž v roce 2007 obdržel Cenu Jana Skácela, se básník vrací ke svým ranějším veršům, aby je více či méně výrazně přepracoval a pokusil se tak v nich soustředěně rekonstruovat své nejvlastnější téma: banalitu lidské existence i její slávu, která zpoza ní bezděčně prosvítá.

Jiří Červenka Uvidět Znojmo
Po výboru Paměť okamžiku (1996) a sbírce Konec sezony (2004) třetí kniha veršů českého básníka a překladatele polské poezie (nar. 1943). Básně, které, přestože s palčivou přiléhavostí zachycují bezprostřední skutečnost, jako by v ní evokovaly především to, oč přišla, co ji nezadržitelně opouští, její dějiny, její příběh a hluboký smysl. Proto jsou jakýmisi „vzpomínkami na vzpomínky“ ovládanými „snovou logikou“ a jejich dějištěm jsou často místa, na nichž se pro básníka podivuhodně spájí, nebo spíš s překvapivou jasností vyjevuje, jeho osobní historie spolu s hořkými dějinami Evropy minulého století, místa jeho cest po Polsku, Litvě a Ukrajině, místa jeho dětství a šťastného návratu, města Znojma.

Czesław Miłosz Svět
„V mé rodné zemi, kam se již nevrátím, / se mezi lesy jezero leskne, / mraky jak plachty, sedrané, teskné, / vzpomínkou tiše letí vstříc závrati.“ Dvanáct básní nejvýznamnějšího polského básníka 20. století Czesława Miłosze (1911–2004) z jeho první sbírky Tři zimy (1936). Přeložil Jiří Červenka.

Robert Walser Sourozenci Tannerovi
Román „Geschwister Tanner“ vyšel poprvé v nakladatelství Bruno Cassirera v Berlíně roku 1907, tento překlad pochází z vydání z roku 1986 v německém nakladatelství Suhrkamp.
Z velké části autobiografický a přitom neobyčejně poetickým jazykem napsaný román líčí poměry v rodině sourozenců Tannerových tak, jak je Walser (1878–1956) bezpochyby sám zažil. Simon Tanner pozoruje svět nepředpojatě a dostává se do neobvyklých konfliktů se světem konvencí, s přizpůsobenými, kariérou a konkurencí zkaženými lidmi, které provokuje svou fantazií, humorem a zdravým lidským rozumem. S lehkým ruksakem a otevřenýma, neúplatnýma očima prochází tento moderní vagabund světem, posedlý touhou po svobodě a hledáním skutečné kvality života, který se jeho svěžím, citlivým smyslům zjevuje ještě v nepokřiveném světle. Přeložil Radovan Charvát.

Yves Bonnefoy Oblá prkna
Zatím poslední básnická sbírka francouzského básníka a esejisty, jednoho z nejvýraznějších představitelů současné francouzské kultury, je obecně pokládána za jeden z vrcholů Bonnefoyova básnického díla. Pro tuto sbírku je příznačný úsporný výraz a soustředění na to podstatné: tělo, krajinu, přírodní skutečnosti, pomíjivost života. Objevují se tu však i nová témata, především téma dětství a s ním spjatá evokace figur otce a matky. Sbírka veršů podivuhodně oproštěných a projasněných, poezie, jež si uchovala vnímavost, citlivost a samozřejmost dětského pohledu. Přeložil Jiří Pelán.

Elizabeth Bishopová Ve vesnici
Prózy Elizabeth Bishopové (1911–1979) představuje pendant k poezii této přední americké básnířky, lze je však vnímat a oceňovat i samostatně, bez přímé souvislosti s jejím dílem básnickým. Původně vycházely časopisecky, v knižní podobě se objevily až po autorčině smrti. Bishopové krátké prózy jsou zčásti autobiografické, vycházejí ze vzpomínek na dětství a na lidi, s nimiž se setkávala (například půvabný portrét známé modernistické básnířky Marianne Moorové, s níž Bishopovou pojilo důvěrné přátelství), a na místa, kde žila (Nové Skotsko, Florida, Brazílie). Kromě toho její prozaické dílo zahrnuje také několik fantaskních povídek s takřka kafkovskou či borgesovskou poetikou. Podobně jako její básně i Bishopové prózy se vyznačují dokonalým smyslem pro detail, přesnými postřehy a jemným ironickým humorem. Přeložila Mariana Housková.

Louis Glücková Divoký kosatec
Ve sbírce Divoký kosatec (1992), za niž obdržela Pulitzerovu cenu, dovádí americká básnířka Louise Glücková (1943) k jisté dokonalosti svůj tón i básnickou techniku, kterou si postupně osvojovala a rozvíjela v předchozích knížkách. V této své šesté knize básní Glücková promlouvá způsobem, jenž se vyznačuje notnou dávkou minimalismu, přímočarosti, ba až strohosti vyjádření. Louise Glücková žije v Cambridge, Massachusetts a vyučuje poezii a tvůrčí psaní na amerických univerzitách. (dvacet let působila na Williams College, Massachusetts; v současnosti učí na Univerzitě v Yale). Přeložila Veronika Revická.

Folgore da San Gimignano Sonety týdne a měsíců
Folgore da San Gigmignano, současník Dantův, zanechal nerozsáhlé dílo: 32 sonetů, k nimž bývají přiřazovány tři sonety sporné atribuce. Součástí tohoto zjevně fragmentárního celku jsou dva sonetové „věnce“, které patří k tomu nejlíbeznějšímu, čím nás obdarovala bohatá toskánská kultura z počátku 14. století. Folgorova osobnost je zdokumentována jen skrovně: dochovalo se o něm několik zmínek v listinách sienského a sangimignanského archívu. Z jednoho takového dokumentu, vypořádávajícího dědictví po jeho synu Stefanovi, se dozvídáme, že se vlastně jmenoval Giacomo a že Folgore (jméno, jež sám užívá ve svých sonetech a jež znamená „lesk“ a „záři“) je přezdívka. Nepochybně si ji vysloužil svým básnickým nadáním. Z jiného záznamu vyplývá, že v roce 1295 sloužil jako prostý voják ve vojsku sienské komuny. Kdy zemřel, nelze říci: někdy mezi roky 1317 a 1332. Přeložil Jiří Pelán.

Wallace Stevens Adagia
Rukopisné sentence o básnickém umění, malířství, imaginaci a estetice Wallace Stevense, jednoho z nejdůležitějších představitelů moderní americké poezie, patří dnes ke kánonu angloamerického myšlení o literatuře. Stevensovy literárně-filozofické reflexe z let 1930–55, mnohde nejednoznačné a provokující, vyšly poprvé v autorových sebraných spisech v roce 1997 a setkaly se s velkým ohlasem (byly např. zařazeny do antologie básnické esejistiky Strong Words, Bloodaxe Books, 2000). Přeložil Štěpán Nosek.

Richard Wilbur Věci tohoto světa
Výbor z díla amerického básníka Richarda Wilbura (1921) sestává ze dvou autorových esejů a přibližně padesáti básní. Charakteristickým rysem jeho poezie je eliotovská „neosobnost“ a „výtečná technika“. Wilburovo dílo postrádá lacinou kontroverznost, o to víc však staví na tradičních hodnotách. Lze v něm vypozorovat jistou spřízněnost s poezií R. Frosta, ale i s díly M. Moorové, W. Stevense či E. Bishopové; mnohem zásadnější vliv než jeho američtí současníci mají však na Wilbura autoři evropští, z nichž mnohé znamenitě překládá (z francouzštiny např. Villona, Moliéra, Baudelaira, Valéryho, Apollinaira, z ruštiny např. Brodského a Achmatovovou). Wilburovo dílo se tak jeví jako zajímavý most mezi evropskou a americkou tradicí. Přeložil Petr Onufer.

Yves Bonnefoy Eseje
Bonnefoy (1923) – esejista je jedním z vrcholných představitelů francouzské tradice kultivovaného přemýšlení o věcech umění, tradice, na níž participovali Baudelaire, Mallarmé, Valéry nebo Reverdy. Tematická škála jeho esejů je rozsáhlá: vedle zamyšlení o osudech a funkci poezie jsou věnovány i jednotlivým básníkům, sochařům, malířům a architektům. Předkládaný výbor přináší jednak filozoficky fundované úvahy o místě básnického slova v dnešním kulturním kontextu, jednak brilantní charakteristiky básníků a výtvarných umělců, jako jsou Leopardi, Baudelaire, Rimbaud, Celan, Mondrian nebo Giacometti. Přeložil Jiří Pelán.

Robert Walser Pomocník
Román „Der Gehülfe“ vyšel poprvé v nakladatelství Bruno Cassirera v Berlíně roku 1908, tento překlad pochází z vydání z roku 1985 v německém nakladatelství Suhrkamp.
Román Pomocník vznikl na základě skutečné události. Robert Walser (1878–1956) prožil od července do prosince 1903 jako asistent u poněkud dobrodružného vynálezce Toblera ve vile u Curyšského jezera několik měsíců neklidného života v typické švýcarské měšťanské rodině na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Protagonista románu, pomocník Joseph Marti, prožívá její vzestup, plané naděje a pád, ale uprostřed postupného zániku, starostí a prolhanosti nachází i světlé okamžiky plné radosti, barev a tónů, dotvářejících neopakovatelné kouzlo Walserových postav. Přes zjevnou faleš a nepravost Toblerova světa v něm Marti dokáže nalézt i drobné doteky skutečného života a nepředstíraně se z nich těšit. Přeložil Radovan Charvát.

Szilárd Borbély Pompa funebris
Již první vydání sbírky jednoho z nejvýraznějších současných maďarských básníků Szilárda Borbélyho (1964) získalo dvě prestižní literární ceny a těšilo se mimořádné přízni literární kritiky. Básnický svět sbírky, jejíž organickou částí je zpráva o reálné brutální události – vraždě – která postihla autorovy nejbližší, je vystavěn na formální vázanosti a obsahové variabilitě sekvencí, na větných konstrukcích, rýmech vyvolávajících středověké, barokní a obrozenecké reminiscence, na novém přístupu k sémantickým vztahům. Vytváří tak objevnou, neobyčejně působivou poetiku, která posouvá i hranice filosofie bytí. Prostřednictvím motivů z okruhu chasidismu zakresluje osobně vnímanou christologii, a mapuje tak možné cesty poezie po prožitém pekle. Přeložila Lucie Szymanowská.

Karol Maliszewski Rok na cestě
Dvanáct básní současného polského básníka z jeho sbírky Rok v drodze (2000). Karol Maliszewski, výrazný básník střední generace, se narodil v roce 1960 v Nové Rudě poblíž českých hranic, kde také dodnes žije. Dosud vydal osm básnických sbírek, několik prozaických knih a rovněž dvě knihy literárních kritik. Jako recenzent spolupracuje s řadou předních polských literárních magazínů.
Maliszewského básně charakterizuje především cit pro nesamozřejmou, nezřetelnou krásu a skryté existenciální napětí krajiny na pomezí trojí kultury a na hranici přinejmenším trojích dějin, krajiny polských sudet. Překlady jeho básní do češtiny již vyšly v Souvislostech, Revolver revue a Pěší zóně. Několikrát také zazněly v Českém rozhlase. Přeložil Jiří Červenka.

Petr Fabian Přibližné odlehlosti
Lyrický deník Petra Fabiana (1974) už svým názvem naznačuje, že v něm autor rozvíjí a překvapivě prohlubuje pro něho typické rozkročení mezi odvážným a svobodným pnutím směrem k metafyzické reflexi a uzemňujícím smyslem pro minuciózní detail, obraz křehkosti, neurčitosti viditelného světa. Téma světa jako nejednoznačného prostoru, „unikající celistvosti“ zrcadlící osamělou lidskou existenci je ve Fabianových krystalicky průzračných básních v próze traktováno se suverenitou a zároveň citlivostí, jež je řadí k nejpůsobivějším výkonům současné české poezie.

Jevgenij Rejn Bylo, byli, byla, byl.
Dvanáct elegií současného ruského básníka (1935), kterému je doma i v Evropě přiznáváno postavení jednoho z nejdůležitějších básníků své generace (sám Brodskij, obvykle považovaný za „jedničku“, Rejna důsledně kladl na první místo a označoval ho za zakladatele generačního stylu) a nepominutelného autora v rámci veškeré ruské poezie 20. století. Vybral a přeložil Petr Borkovec.

Robert Walser Jakob von Gunten
Líčením pocitů odcizení, miniaturními charakterovými studiemi a živými snovými prožitky se román Jakob von Gunten blíží povídkám Franze Kafky. Elév ústavu pro výchovu sluhů Benjamenta Jakob vypráví o složité síti vnitřních vztahů, o svém umělecky úspěšném bratrovi, o kritickém obdivu k představenému a své náklonnosti k jeho sestře. Odcizení světu a touha být v něm jen čímsi bezvýznamným se u Walsera (1878–1956) na rozdíl od Kafky často pojí s vlídnějším přitakáním světu. Přeložil Radovan Charvát.

Graham Greene Desátý muž
Hořká existenciální novela s detektivními prvky Desátý muž, která vychází česky poprvé, v sobě nese všechny typické rysy autorova literárního světa: v osobě greenovského antihrdiny, právníka Chavela, s ironickým odstupem tematizuje paradoxní jednání člověka v hraniční situaci, osudové selhání a následný průchod spletitým labyrintem lidského svědomí ústící až k tragickému rozuzlení. Novela byla napsána na sklonku druhé světové války, později – alespoň podle Greenova podání – autorem zapomenuta, v roce 1983 více méně náhodou objevena a poprvé vydána v roce 1985. Přeložila Kateřina Hilská.

Jean de Sponde O smrti
Dvojjazyčné vydání sonetů a stancí o smrti francouzského barokního básníka Jeana de Sponde (1557–1595), jehož dílo bylo znovu objeveno až po druhé světové válce. Dnes je mnozí pokládají za jeden z nejpozoruhodnějších výkonů francouzského protestantského baroka. Přeložil Jiří Pelán.

Petr Halmay Koncová světla
Po delší odmlce nová sbírka jednoho z nejvýraznějších představitelů střední generace českých básníků (nar. 1958). Jako by se po více méně odstředivém tlaku předcházejících sbírek Strašná záře (1991), Bytost (1994) a knihy próz a básní Hluk (1997), jejich fragmentárnosti a hluboké skepsi, autor odvážil protichůdného kroku: velmi jemného, elegického nasvěcování celistvosti světa.

Vona Groarke Vlastní cestou
„Detaily všité do látky její poezie, pospojované těmi nejvybranějšími vlákny.“ (Sinéad Morrissey) Rodinný a milostný život, doširoka rozevřené oči dětství, zarážející přiléhavost závratné imaginace – dvanáct básní nejčtenější irské básnířky mladší generace (1964). Přeložila Daniela Furthnerová.

Conor O'Callaghan Seatown
Přístavní čtvrť města na severoirských hranicích, „věhlasný rajón přeplněných popelnic“, nejnepatrnější světelné proměny, krása ztlumená až na práh viditelnosti, řídký vzduch odlivu – výbor z veršů jednoho z nejvýraznějších představitelů mladší irské básnické generace (1968). Přeložili Tomáš Fürstenzeller a Štěpán Nosek.

Josif Brodskij Římské elegie
První český překlad jednoho z vrcholných cyklů ruského básníka Josifa Brodského (1940–1996), nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1987. Přeložila Maita Arnautová.

Vladislav Chodasevič Těžká lyra
Obsáhlý výbor z básnického a esejistického díla ruského postsymbolisty, pozdního souputníka akméismu, vůdčího představitele porevoluční literární emigrace Vladislava Chodaseviče (1886–1939). Dílo tohoto moderního Orfea, který programově „netrhal kruh“ klasické tradice a jehož ódické verše v exilu postupně zmlkaly pod tíhou „prozaismů žánrových výjevů z poválečných dní“, bylo u nás dosud překládáno pouze fragmentárně, navíc exilová tvorba zůstávala až do devadesátých let zcela stranou. Kniha zahrnuje výbor z básnických sbírek Šťastný domek (1914), Cestou zrna (1920), Těžká lyra (1922), vrcholný soubor Evropská noc (1927), verše z pozůstalosti a eseje – Pompejský děs, Rozkymácená trojnožka (Puškin), Gumiljov a Blok, Hřebec s dekoltem (Majakovskij), Literatura ve vyhnanství, O Sirinovi (Nabokov), Umírání umění a jiné. Přeložili Petr Borkovec (básně) a Miluše Zadražilová (eseje).

Jiří Mědílek Dvanáct básní
Po knize Bílé písmo (1996) další kniha přesných a úsporných krajinných záznamů malíře a grafika Jiřího Mědílka (1954).

Jiří Červenka Konec sezony
Druhá autorova sbírka městských obrazů, krajinných pozorování a milostných básní, která následuje kritikou vysoce hodnocený soubor básní z let 1963–1995 Paměť okamžiku (1996). Jiří Červenka (1943) je nejen básník, ale i uznávaný překladatel polské literatury.

Petr Borkovec A. B. A. F.
Soubor dvanácti nových básní, jejichž leitmotivem je stáří a smrt. Šestá kniha veršů Petra Borkovce (1970), výrazného představitele mladší české básnické generace, překladatele a redaktora revue Souvislosti.

Johannes Bobrowski Obětní kámen
Kniha Obětní kámen je průřezem z přírodní lyriky významného německého básníka a prozaika, rodáka z Litvy Johannese Bobrowského (1917–1965). Český čtenář se dosud mohl s Bobrowského uhrančivým viděním světa setkat v románu Levinův mlýn (1979), povídkovém souboru Litevské klavíry a výboru z básní Znamení popela (1967). Pro edici Opus překladatelé Josef Hiršal a Bohumila Grögerová tento výbor rozšířili o jednatřicet dosud nepublikovaných básní z posmrtné sbírky Wetterzeichen (Ukazatel počasí) a básní z pozůstalosti. Doplnili jej rovněž novým doslovem. Prostorem Bobrowského básní je především krajina jeho dětství, pomezí Východních Prus a Litvy, kde se, jak píší překladatelé svazku, „mísí slovanská a germánská kultura a jazyk rybářů, zemědělců, židovských obchodníčků s jazykem vyděděných kočovných kmenů“.

František Halas Potopa
Pozdní Halasovy texty zachované pod názvy Potopa a Znamení potopy. Uspořádal a doslov napsal Ludvík Kundera.

Georg Heym Umbra vitae
Kniha Umbra vitae je prvním českým knižním výborem básní jednoho z nejvýznamnějších představitelů literárního expresionismu, německého básníka Georga Heyma (1887–1912), který byl dosud zřetelným dluhem české překladové literatury. Obsáhlý soubor převodů dvou předních českých překladatelů, Ludvíka Kundery a Ivana Slavíka, postihuje celé údobí básníkovy tvorby, s důrazem na její závěrečnou a vrcholnou etapu, léta 1910–12. Součástí knihy je rozsáhlý doslov Ludvíka Kundery (vůbec první monografická česká studie zabývající se významem a souvislostmi Heymova díla) a soubor poznámek.

Josef Hrdlička MOST přes MOST
Peter Weiss Rozloučení s rodiči
Vjačeslav Ivanov Římský deník
Christian Morgenstern Postřehy

Kristina Mědílková
Martínkovice 172,
549 73 Martínkovice

opus@medilek.net
+420 602 106 360
+420 728 188 014

Kosmas s.r.o.
Lublaňská 34
120 00 Praha 2

222 510 749
sklad.lublanska@kosmas.cz
www.kosmas.cz/kosmas

Sklad Horoměřice:
V Zahradě 877
252 62 Horoměřice

226 519 383
226 519 387
sklad.horomerice@kosmas.cz

Veškerou produkci nakladatelství Opus obdržíte
v knihkupectví Ostrov
Ostrovní 17/132
110 00 Praha 1
222 516 834
knihkupectviostrov@seznam.cz
www.knihkupectviostrov.cz